NAČÍTÁM... UPTIME: ...

Tento článek bude takové moje veřejné povzdechnutí nad situací, která poslední měsíce panuje na našem malém českém Twitchi…
Vždy, když jsem psal cokoliv na svůj blog, šlo to tak nějak z hlavy samo, bez příprav, zcela spontánně. U tohoto článku mám nicméně trochu problém celou situaci popsat. Popravdě nevím, jak to uchopit, aby to neznělo moc afektovaně, emocionálně. Zároveň, aby to bylo popsáno v rámci jakési “objektivity”, či celá pointa článku byla dobře pochopena. Už teď je to nuda co? Tak jako tak si chci postěžovat, zanadávat, pobrečet si, zahejtovat si taky jednou veřejně… prostě pár věcí mě tak trochu… sere.

bejkLUL

Pojďme to teda vzít nějak rozumně, možná trochu posolíme emocemi, aby to mělo šťávu, zároveň nebudeme psát moc formálně. Jo a bude to fakt dlouhej článek, protože momentálně ležím na posteli v Londýně a čekám na transfer na letiště…

Každej kdo mě zná, tak ví, že mám opravdu rád Twitch. Změnil mi život, baví mě streamovat, mám rád svoji komunitu a přátelé, které jsem si prostřednictvím streamování našel. Asi standardní věc. Co je trochu nestandardní je, že mi Twitch hodně přirostl k srdci, mám rád ten mindset, tu práci za tím a lidi z Twitche, které jsem měl to štěstí potkat a poznat. Proto mě jakákoliv negativní věc na Twitchi pravděpodobně zasáhne víc než ostatní. Protože jsem pitomej empatik, což je vlastnost, která dneska moc nefrčí. Ná, tady si vem kapesníček a pobreč si. Boo-hoo!

Twitch dává možnost vytvářet hodně, hodně různorodej obsah, ostatně je to internet. Viděl jsem snad vše… od standardních her a digital artu až po ovládání Pokémonů přes Twitch chat. Bohužel jsem viděl i morbidně obézního týpka tančit na hudbu, co posílali diváci do streamů či gang suchozemských želv, co se cpali trávou na zahradě jednoho nejmenovaného týpka z US. Rudeism pravidělně hraje videohry na pánvičkách, banánech a hračkách pro děti. Prostě cokoliv, co si můžete představit se na Twitchi objevilo či teprve objeví. Co mě nicméně poslední dobou štve, je trend posledních měsíců… seriály, filmy, pořady. Proč? Vždyť je to content jako každej jinej, dokonce je po tom slušná poptávka a je to prdel až na půdu. Ostatně sám Twitch dělá maratony seriálů jako například Power Rangers či Pokémon, tak proč by mě to mělo vadit?

Nechci znít jako kokot, co si myslí, že má právo na to odsuzovat zrovna tenhle druh zábavy jenom proto, že si podal ruku s tuctem zaměstnanců Twitche. Nejsem fialovej policajt, co určuje, co má a nemá být oukej. Vadí mi to spíš z několika důvodu, které bych chtěl popsat…

Prvním důvodem a asi tím nejnudnějším, obzvlášť pro lidi, co jsou ve věku, kdy konečně dokážou sjet na konec licenčního ujednání a ťuknout na tlačítko “Agree”. Legislativa. To je ale pruda, co? Nicméně jo, budu takovej hloupej moralista, zásadovej blbeček a řeknu, že dokud nemám možnost jednoduše vysílat například seriál či krátkej film veřejně na Twitchi, tak to dělat nebudu. Je to prostě šedá zóna, která u nás funguje jenom proto, že kravaťáci na Nově a Primě netuší, co je Twitch a už vůbec, že se dá monetizovat na tom, že hrajete videohry. Tak nějak to všichni ví, že to není úplně okay, přivíráme nad tím oči, máváme rukou a v horším případě banujeme všechny, kteří tuto věc nadhodí v chatu, kde se toto děje. A pokud chceme dodat vážnost situace řekneme, že je to „hanlivý výraz pro dámské přirození” — a ať si to strčí do prdele. Echt gold!

Situace je taková, že abych mohl třeba pustit seriál na Twitch, je potřeba mít licenci pro veřejné vysílání. Obzvlášť, když při tom inkasuju peníze z reklam a mám možnost si takový channel předplatit. Né děti, argument, že to pouštím z YouTube opravdu neobstojí. A né, není to v rámci fair-use. Že to má český dabing a není to originál? Né Franto, takhle to taky nefunguje a mimochodem ano, musíš odvádět daně a mít účetnictví i jako streamer… come on, je rok 2019.

bejkFail

Druhým důvodem a tím tak trochu nakousáváme praktičtější důvod – bonus k tomu, není tak nudnej – je kvalita obsahu v rámci české scény a jakýsi balast.

Před lety jsme se tak nějak na Twitchi smáli YouTubu, že je to plné hovadin, stupidních pranků, infantilních videí a trapnosti. A plácali jsme se po zádech, jak jsme “lepčí”, a že u nás je až na pár anomálií veskrze normální obsah. Herní streamy, přenosy turnajů, umělci, co kreslí, ať již klasicky na plátna či digitálně a prostě to bylo fajn. Občas si někdo na sebe vysypal pytel brambůrků, udělal ze sebe retarda na jeden večer, někdo sem tam dostal ban, protože udělal nějakou pitchovinu. Okay, v pohodě. Sranda musí bejt, proč ne. Pár lidí si poťukalo na čelo a jelo se dál.
Bohužel poslední měsíce se úroveň těchto pitomostí propadla na další úroveň. Co bylo tenkrát tak nějak na hranici, je dnes už vlastně znormalizované, ti, co si občas ťukali na čelo, dnes už reportují bez úspěchu na Twitchi (wake the fuck up, already) a někteří sepisují debilně dlouhej článek s vidinou toho, že předá jakousi tezi na zamyšlení. Oh boy…

Pointou tohoto odstavce je, že různé streamy a kanály na Twitchi už vznikají jenom pro tento druh obsahu, aby se tak nějak svezly na vlně trendu či jakéhosi bulváru. Není zde žádná touha dělat dlouhodobější content, žádná hlubší myšlenka a přidaná hodnota, žádné přání bavit lidi nějakou svojí tvorbou, s cílem vybudovat vlastní komunitu a dát dohromady lidi, kteří budou spolu kecat, hrát videohry a bavit se. Je zde jen chtíč vyvolat nějakou infantilní prdel či cringe, převzít práci někoho jiného, přežvejkat to, zaobalit to do rádoby “komentáře” s cílem vytvořit si nějaký internetový status, fame, být chviličku relevantní. Ideálně bez práce, bez dřiny, bez nějakého hlubšího zamyšlení nad svojí tvorbou, bez nějakého propojení se s lidmi, co chtějí být součástí něčeho, někam patřit. Celá tahle sranda má jeden termín – povrchnost. Případně volněji – hovadina. haHAA

Další stranou mince této problematiky je, že s tímto obsahem, který vinou jakési virality, možná pro někoho zakázaného ovoce, jednoduché zábavy a Pepega spamů se dostávají menší herní či art channely níže v seznamu streamů, případně jsou prostě vedle tohoto balastu. Je to asi jako, když máte fajn barák, zahradu, tak nějak si to velebíte a vedle vás se přistěhuje nějakej nýmand, co každej večer řve z okna, dělá bordel a háže vám přes plot bordel na zahradu. Ono se to zdá jako nepodstatnej problém, ale opak je pravdou. Ono to má dvojí význam…

bejkHmm

První a to je ten méně viditelný a hůře uchopitelný, nehledě na to, že se tímto moc streamerů chlubit nebude je, že to neskutečně demotivuje a degraduje práci a tvořený obsah. Opravdu to na psychice nepřidá, když se coby streamer snažím svým contentem zaujmout diváky, oslovit ty náhodné co hledají nějaký nový místo, kde koukat a vidí, jak támhle retardované Prostřeno přiláká více pozornosti na channelu, kde vidíš v panelu okopírovaný text na Donate link a Bio o tom, jak se frajer rozhodl zasvětit svůj život streamu, a že potřebuje prachy na internet, jinak streamz nebudou bois!

Druhý význam je jakási reputace či prvotní dojem, jakou služba vytváří svým obsahem. Ostatně, když dneska řekneš “jůtuber”, tak hodně lidí zakroutí očima a začne si trhat vlasy. Ideálně nahnat tyhle blbečky k pásu, aby viděli pořádnou práci, že jo? Negativní význam a reputaci to jednoduše dnes má, ať chceme nebo nechceme, a to samé se pomaličku útváří i o termínu “streamer”. Ostatně i při slově “influencer” se u pár z nás naježí chlupy na zádech. Celou tuto aktivitu, práci, různé komunity a diváky od 13 až po 60 let tento jednoduchej termín háže do jednoho velkého pytle. Generalizování, zobecňování. A teď si vemte, že přijde novej divák na Twitch a klikne na channel, kde se vysílá Výměna manželek nebo nějaká jiná podobná srágora. Nikde žádná webkamera, občas nějaké zahýkání v pozadí, jako když já mám astmatickej záchvat, chat plnej emotů a emote kódů, které nezainteresovanému divákovi nedávají absolutně žádný smysl, náznak diskuse tam také nedohledáte. První dojem asi nic moc. Nějaká ambice sledovat další streamery úplně neporoste. Twitch a naše česká scéna následně zaškatulkovaná po bok YouTube v kolonce “infantilní zábava pro divnolidi”. A teď takového člověka třeba někde v komentářích na sociálních sítích zkus přesvědčit, že to tak není…

Zrovna včera jsem komentoval lehce tezi na Facebooku, že Twitch asi nebude úplně pro starší, poptávka po “vyzrálějším” entertainmentu zde také asi nebude. A to mě na tom strašně štve. Nutnost neustále vyvracet tenhle zažitej mýtus. Že je to jen pro teens. Lidi co se zasmějou debilním sestřihům na internetu a že vlastně není reálné dělat zábavu v podobě, kdy nemáš vulgarismus v každé třetí větě a neřekneš mámě, co ti donese večeři, že je to pěknej OMEGALEL, a že to jíst nebudeš. Já nechci znít jako nudnej fotr, co nemá rád Pepého, cringe, emote spam, sarkasmus a všechno kolem. Naopak, já to mám rád taky, ale vocamcaď pocamcaď.

bejkFeels

Ta práce kolem, ta snaha ukázat i mainstreamu, že Twitch je fajn služba, kde se dá najít třeba fajn holčina, co kreslí a prodává olejomalby. Obcházíš jak blbeček různé přednášky a diskuse, kde ukazuješ kravaťákům v naleštěných botách, že jsme normální, má smysl investovat čas, energii, prachy a lidi do Twitche, do streamerů, pomoci jim vyrůst či se etablovat na scéně. Je to prostě… těžký a dlouhotrvající proces. Pak tady konečně někdo z businessu do toho začne víc fušovat, povede se mu prorazit, má ten stejný mindset, udělá párty. A vlastně po pár dnech zjistíš, že z celé párty a té myšlenky za tím se řeší jenom mamlas, co se neumí chovat, a ještě k tomu neumí ani chlastat… oh god, why?! Nejhorší na tom je, že se samozřejmě na té vlně viditelnosti musí každej hned svézt a využít toho, protože je to strašně kool.

Ono to fakt může znít klišovitě a debilně, nebo možná až naivně, že tady veřejně tak nějak apeluji na to nebejt za každou cenu tydýt. Připadám si občas jak nějaká jeptiška, co když slyší vulgarismus, tak se začne červenat. Přeci nechci nic složitého, nebo jo? Být součástí nějaké platformy, ze které nemají nezainteresovaní lidi prdel, neřaděj tě mezi lidi, co ze sebe dělaj na internetu kašpary, jenom aby se zavděčili. Nechci prostě být v situaci, kdy bude balast a bulvár nad seriózní a zábavnej obsah, chat clusterfuck nad volnou debatou a srandou. V situaci, kdy přemýšlíš nad tím, zda to vůbec dělat, zda s tím začít, pochybovat nad sebou, zda prostě to vůbec někdo ocení. Nastává pak strašně připitomělá situace, kdy fajn streamer s obsahem musí na chvíli změnit svůj content na naprostý bláto jenom proto, aby na něj koukala dostatečně velká základna lidí, aby dostal Partnerák a mohl tak svým stálým divákům nabídnout Partnerské perky v podobě emotikonů a HD streamu. To je prostě absurdní…

A tím nakousávám poslední věc, která mě tak trochu sere. Povrchnost. Nevím, zda je to čistě touto dobou, kdy sociální sítě vládnou světu a vaše osobnost je určena počtem lajků a srdíček u fotky na Instagramu. Tu, kterou děláte 15 minut, protože hledáte ten správnej úhel, ten správnej filtr a ideálně tam hodíš životní moudro, abys inspiroval a ukázal jak si nad věcí, a že je vše v pohodě. Není sakra!
Nevím, kde se bere ta touha mít ideálně vše a bez nějakého úsilí. Neustále někdo hledá nějaké rady do života, jak na tohle, a co si udělal, že máš tohle? “Prosím nějakou zaručenou radu, jak mít diváky na streamu. Máš nějakou jednu radu, jak začít se streamem?” Nemám hele. Dělám to čtyři roky, několikrát jsem se kvůli tomu rozbrečel, měl jsem chuť se na to kolikrát vykašlat, řada lidí mě sere, neustále něco nefungovalo, nebyl jsem s tím spokojenej a ty chceš po mě zaručenou radu, jak mít 100 lidí na streamu během týdne. Vážně?

WTF. Všechno hned, bez práce, protože proč to nemůžu mít já, když to má on. Závist, přebuřelé ego, všichni ať se posaděj na prdel a dojdou… vždyť já to dělám pro ně. Ideálně mít donate goal na fulltime a běda, jestli se nenaplní, pak nebudu moct streamovat.
Preferujeme bulvár a obrázky, hloupou instantní zábavu, lacinej humor, před diskusí na nějaké zajímavé téma. Spoléháme na celebritky a prominentní lidi, jejich názory a postoje, a pak je slepě následujeme bez vlastního úsudku. Konstruktivní kritika a upřímnost je přijímána negativně, jsme vztahovačný a nedokážeme jednat s rozvahou. Snažíme se zavděčit každému jenom proto, aby nedej bože nějakej člověk neodešel, a když už odejde, tak se ohradíme, že je nám to vlastně jedno a děláme jak jsme nad věcí…

bejkS

Ugh, je mi z toho tak nějak smutno poslední dobou. A nemluvím jen o Twitch a streamech. Stačí se podívat na zpravodajství, jejich diskuse či komentáře na Facebooku na skoro jakékoliv téma. Všichni čtou jen titulky, maximálně perex a hned šup šup do diskuse vyjádřit nějakej svůj názor odtrženej od reality či faktů, připadně okopírovat to, co mi támhle někdo řekl, a co nemám ani ověřené. Moc práce.
Ale možná je to opravdu dobou. Informací je tolik, ze všech směrů, které si vzájemně kontradiktují, jsme utopeni v záplavě pocitů, polopravd, dezinformací. Člověk, aby si vzal dovolenou na nějakej rešerš. A času je málo, takže hledáme nejjednodušší cesty.

Sociální kontakt je na tom úplně stejně, nejspíš i vinou sociálních sítí. Povrchní, jednotvárnej. Házíme lajky na statusy a obrázky, které prolítneme očima. Souvislost nás nezajímá. Přání k narozeninám je vlastně jen reakcí na notifikaci na Facebooku, nemůžeme si dovolit investovat více času. Nebo možná můžeme, ale nechceme. Hele, novej status. Like it boi!
Děláme jen to, z čeho máme instantní zpětnou vazbu, co se vyplatí, a co si myslíme, že musíme dělat. Protože je to trend, dělal to támhle nějakej člověk, musím to zkusit taky… hlavně ať je to rychle a bez námahy. A ideálně, když vznikne nějaká seznace, drama, clusterfuck… to pak ten reach a viralita roste úplně zadarmo! Fuck yeah!

Jenže takhle úspěch nefunguje, určitě ne ten dlouhodobej, za kterým si člověk může stát, nemusí z toho bejt špatnej, může na svoji práci být hrdej a má čisté svědomí. A proto mě to vlastně sere… povrchnost bují nad kvalitou a obsahem. Demotivuje to lidi, kteří na svůj úspěch a práci chtějí být hrdí. Jasně, řekneme si, ať se na to vysere… pokud tě to baví dělat, tak to dělej a neřeš ostatní. To tak určitě většina z nás má, ostatně jinak by to řada z nás dávno zabalila a vykašlala se na to. Ale stejně tě to občas vnitřně zasáhne. Critical Hit! Ta šance tam je… a potom si musíš, tak nějak veřejně povzdechnout, pojmenovat a popsat svoje pocity, i přes to, že to může někoho naštvat. Fuck it.

Poslední odstavec už byl hodně spontánní… co?
Stejně to za to vše stojí, je to zábava a baví mě to. Ono to lze aplikovat vlastně na cokoliv, od streamingu, po psaní recenzí nebo třeba na malé bistro, kam lidi choděj rádi pokecat. Ale občas tě to tak nějak vnitřně mrzí i vůči ostatním, ten shit kolem, balast, nesmysly, vidíš, jak se s tím někdo pere a nedaří se mu a jeden z faktorů může být i to, co jsem pojmenoval výše. Štve tě to a stejně s tím nic asi nezmůžeš, ale minimálně na to mohu poukázat. A třeba si to někdo přečte, a ještě v lepším případě o tom začne mluvit. Třeba na to někdo udělá clip a pošle to dál. Minimálně by to bylo hodnotnější, než koukat na nějakého joudu co provedl nějakou volovinu…

Ach jo.